Chytat se nezapomíná, i když věk a kila navíc jsou již hodně znát...

Rozhovor Tomáše Navrátila staršího do časopisu Fotbal v kraji.

Vedete starší žáky (U15) Trutnova. Jaký je současný tým ? 

V týmu MFK Trutnov U15 máme 16 hráčů a 3 hráčky, děvčata jsou ročník 2002, čtrnáct kluků je ročník 2003 a dva jsou ročník 2004. U tohoto týmu jsem čtvrtým rokem a po této sezoně u něj končím, už potřebuji změnu a hráči nový impuls.

Co říkáte na výkony týmu v letošní sezoně?

Do soutěže jsme vstoupili velmi dobře, ale poslední tři utkání se nám nepovedly, ani výsledkově, ani herně. Teď nás čekají poslední dvě utkání podzimu a já věřím, že je zvládneme. Prioritou je ale pro mě to, co předvedou hráči na hřišti, nikoliv pohled na světelnou tabuli. Jinými slovy mě zajímá cesta, díky které se výsledek na světelné tabuli objevil.

Daří se zatím naplňovat cíle, které jste si s týmem stanovil ?        

Cíl máme s kolegou jediný, aby se hráči neustále zlepšovali, aby je to bavilo a dali tomu dle svých možností co nejvíce. Možná to musím malinko upřesnit, aby byli ochotni tomu dát co nejvíce. Někdy si, a to mě štve nejvíce, spíše než jako trenéři připadáme jako vychovatelé či družináři.

S kým ještě u mužstva působíte a jak jsou Vaše role rozděleny?

Mým trenérským parťákem je David Šikal, spolupráce s ním je velmi dobrá, a i když máme oba časově hodně náročná zaměstnání, dovedeme se dobře zaskakovat, což je velmi důležité. Role rozděleny nemáme, je to individuální, záleží na okolnostech.

Vnímáte v současném kádru některé výrazné talenty?

Určitě máme v kádru některé šikovné hráče, ale i hráčky. Je to teď ale díky pubertě takové složitější období, někdo vyspěl a šel výrazně nahoru, někdo zase stagnuje a vyrovnává se s tímto obdobím hůře. Není to ale jen o pohybových schopnostech a fotbalovém umu, ale rovněž o hlavě. Všechna tři děvčata jsou reprezentantky ČR W17, určitě ještě brzy uslyšíme o našem golmanovi Matěji Šimůnkovi, ten má velkou perspektivu a pro profesionální fotbal všechny předpoklady.

Jaká je úroveň současné soutěže? Překvapil Vás některý z týmů?

Úroveň soutěže šla díky reorganizaci bohužel výrazně dolů. Týmy jako Liberec, Dukla, Viktorka Žižkov, Admira Praha byly nahrazeny týmy z krajských přeborů, třeba i postupujících z desátého místa. Byť je odehráno teprve něco přes třetinu soutěže, pohled na tabulku mi dává za pravdu. Pokud mě někdo překvapil, tak moje mužstvo, že se proti těmto týmům nedovedlo výrazněji prosadit.

V posledních zápasech jste se objevil také v sestavě účastníka 1.B třídy z Dolní Kalné. Je to spíše výjimečně nebo jste stálým členem kádru?

Je to naštěstí jen vyjímečně, i když v poslední době čím dál častěji. Zaskakuji za jedničku Michala Šulce, který je zraněný, zlobí ho tříslo.

Jak jste se v brance cítil?

V brance výborně, chytat se nezapomíná, i když věk a kila navíc jsou již hodně znát. Horší to je ale dva, tři dny po utkání, to pak člověk sotva chodí. Každé úterý si říkám, že už tam nevlezu, přijde ale sobota a první, co se manželky ptám, jestli mám připravenou tašku …

V týmu Dolní Kalné je více Navrátilů. Jaký je Váš příbuzenský vztah?

Jsou to synové. Nejstarší Tomáš hrál ve Vrchlabí, postoupil s ním do KP, trenér Dvořák ho zkoušel i v Trutnově v divizi, ale nyní studuje v Liberci VŠ, nemá možnost trénovat, tak hraje v Dolní Kalné, kde to ve středu zálohy zvládá velmi slušně i bez tréninku. Prostřední Jakub hrál ve Vrchlabí za žáky a za dorost, teď už hraje třetí sezonu za Dolní Kalnou a musím říct, že na postu stopera velmi dobře a naše defenziva na něm stojí. A to přitom jeho začátky byly více divadelní, než fotbalové. Jednou jsem jeli s přípravkou na turnaj do Nové Paky, bylo nás málo, tak jsem vzal i Jakuba, který do té doby viděl fotbal jen v televizi. Na pár minut hrál v útoku, kopali jsme roh, houkl jsem na něho, ať se hýbe. On se rozeběhl a udělal výstavní hvězdu …. Dvě stě lidí v hale nevěřilo svým očím. A abych nezapoměl, vše ještě zastřešuje manželka v pozici fanynky z tribuny.  

Jsi předsedou komise mládeže a jistě máte přehled o jednotlivých soutěžích. Jaká je podle tebe úroveň krajských soutěží a co vůbec říkáte na současný mládežnický fotbal jako takový?

Říkám to nerad, ale úroveň jde všeobecně dolů. Dnešním dětem chybí spontánnost, přirozenost, touha se prosadit. Trénuje se sice daleko více než dříve, jsou výrazně lepší podmínky, ale děti se vyjma organizovaných tréninků hýbou jen minimálně. Dnešní době vládnou sociální sítě, lítání venku a jiné aktivity už se moc nenosí. Navíc je velká nabídka jiných sportů. Co se týče soutěží, tak v našem kraji máme úplně všechny, byť některé naplníme tak tak, i proto úspěšně funguje několik souklubí a spolupráce s pardubickým krajem.Věřím, že díky náborovým akcím v posledních letech budou mít v blízké budoucnosti kluby dostatek hráčů a to se projeví i v počtu týmů v soutěžích. Nesmíme spát, ale pružně reagovat. Přáním je, aby „úmrtnost“ hráčů, zejména v dorosteneckých kategoriích, byla co nejmenší.

Děkuji za rozhovor

Za redakci časopisu Fotbal v kraji
Dominik Palm